|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
Sázava
29. 8. 2009
Už na jaře se Romča nabídla, že by opětně zorganizovala poprázdninové sjíždění Sázavy z Týnce do Pikovic. Nakonec se dohodl termín na
sobotu 29. srpna a mohlo začít přihlašování.
Celý týden před konáním akce bylo nádherné slunečné počasí, a proto jsme se těšili na horkou plavbu. V sobotu jsme se však
probudili do deštivého rána. My s Ivanem jsme jeli z Čerčan a ostatní z Prahy, Jílového nebo a Veltrus. Do Týnce jsme dorazili v intervalu pěti
minut a po uvítání na nádraží jsme společně vyrazili do půjčovny lodí.
Některé posádky lodí byly domluvené oproti normálnímu stavu. Ivan si chtěl vyzkoušet, jaké je to na háčku, proto jel se zadákem
Ivošem, a já jsem zbyla jako háček Romče. Romana s námi tentokrát nejela, proto jednu posádku tvořil Petr s Milanem, kteří se na
pozicích střídali. Jelo s námi i několik nováčků a všichni si vedli moc dobře. Ája nechala v jedné lodi své děti s kamarádem a
další nováčkovskou loď tvořil Ivanův kamarád Zdenda se synem Ládíkem.
Na počátku byl trochu rozruch při půjčování barelů a pádel, protože paní z půjčovny stále tvrdila, že máme dvě pádla a jeden barel
navíc. Po několika přepočítání bylo zjištěno, že všeho máme dobře, ale Romča zapomněla objednat jednu loď. Naštěstí nebyly
všechny lodě vypůjčeny a dalo se vše napravit. Nakonec všech třináct posádek mělo všechno vybavení a mohli jsme vyrazit na vodu.
Bylo sice pošmourno, ale nepršelo. Voda docela hezky tekla, v řece bylo sice více kamenů, než by se mi líbilo, ale Romča se všem
bravurně vyhýbala.
 *
Na trase bylo několik jezů, které se mimo jednoho daly sjet. Nesjízdnost jednoho jezu však Karla neodradila, vysadil Dádu a jez
sjel. Když se mu to povedlo, museli někteří zkusit své štěstí také. Jeli vždy jen samotní kormidelníci – Romča, Radka a Adam. Mně
moc nepomohlo brblání, že se na jezy bojím a všechny zbývající jsme sjely. Nakonec je bez nehody projeli úplně všichni včetně
nováčků. Je třeba pochválit hlavně lodě dětí.
Část cesty tvořily krásné peřejky, které jsem si moc užívala. Jedny jsme zkusili i v rámci soulodění. Bylo to moc hezké, ale
zajímavé na tom bylo, že jedině já jsem byla zmáčená, zatímco ostatní háčci ve formaci byli téměř suší. To si opravdu nedokážu
vysvětlit.
Na oběd jsme se zastavili, jak je tradicí, v Kamenném Přívozu a všichni jsme si moc pochutnali. Po obědě utíkala cesta ještě lépe,
protože na nás dokonce vykouklo sluníčko a trochu nás ohřálo. Děti si cestou vyráběly z lodí parníky, protože nemohly kolem sebe
projet, anižby se nepostříkaly.
Skoro jediní, kdo se tento den vykoupali, byl Petr s Milanem, kteří si nějak neporozuměli při otáčce lodi. Kromě nich se cvakli
také Míša s Honzou. Ale voda byla teplá, takže se jen příjemně osvěžili. Na konci cesty bylo asi Ivanovi líto, že ho Ivoš nevyklopil,
tak se vykoupal dobrovolně.
Jinak jsme všichni do Pikovic dojeli poměrně brzy, odevzdali lodě a většina se vydala k nádraží. Tam nás čekalo příjemné
překvapení ve formě Terezky s dětmi, která nás přijela zkontrolovat, zda jsme v pořádku dorazili. Po chvilce čekání jsme nasedli do
vlaku a vydali se směrem domů.
Celá akce se moc povedla a myslím, že jsem si ji užila nejen já, ale i všichni ostatní. Romče patří poděkování za organizaci a
zase někdy AHÓÓÓÓJ.
Zapsala: Míša
|
